|0.1| Do blogu..<<


                          -POZASTAVENO       

                              Najdete mě na www.vorisek-smudla.blog.cz!
                             

                               Psi-zpravodaj.webnode.cz




 .

→psí rasy

Dalmatin

13. října 2007 v 12:11 | Anež

Dalmatin



Dalmatin - Autor:Martin Smrček
Dalmatin
Popis: Středně velký silný pes elegantní a harmonické tělesné stavby. Hlava přiměřené velikosti, s dlouhým, silným, ne však špičatým čenichem. Oči středně velké, kulaté, jasné, u černě tečkovaných tmavé, u hnědě tečkovaných hnědé až jantarové. Uši vysoko a široko nasazené, středně velké, přiléhající k hlavě, zaoblené. Krk delší, klenutý, bez laloku. Tělo obdélníkového formátu, s hlubokým prostorným hrudníkem, dobře klenutými žebry, rovným hřbetem a výrazně osvalenou bederní partií.

Něco o Westíkovi

27. září 2007 v 12:19 | Anež
Výška: asi 28cm
Hmotnost: 7,5-8,5kg
Srst:Zbarvení je čistě bílé.Srst se upravuje trimováním.
Původ:Plemeno známé jako westík pochází ze severozápadu Skotské vysočiny.Z bílých štěňat,která se objevovalave vrzích malých psů chovaných v této krajině,byli asi v 17.století vyšlechtěni psi lovečtí,kteří se barvou odlišovali od pronásledované škodné,což lovcům ulehčovalo orientaci.V roce 1890 se tito malí pohlední psi dostali do Skotska a Anglie.Tam se stali velmi oblíbenými především jako psi společenští.Šlechtitelská práce se tedy zaměřila spíše na estetická kritéria zevnějšku než na lovecké vlastnosti.Proto dnes westíka jen stěží najdeme v rukou myslivců.Jsou to však milí společníci,dobří hlídači,odvážní a sebevědomí,kteří štěkotem upozorní na každé nebezpečí.

psí horoskopy

13. září 2007 v 15:42 | Anež
psí horoskopy ↓

Anglický korkšpaněl

11. září 2007 v 6:30 | Anež

ANGLICKÝ KOKRŠPANĚL


Země původu: Velká Británie
Původní využití: Lovecký pes specializovaný na sluku lesní

VNĚJŠÍ ZNAKY

Tělo: anglický kokršpaněl je lovecký pes s pevnou a vyváženou stavbou těla. Vzdálenost mezi vrcholem kohoutku a kořenem ocasu se téměř shoduje s kohoutkovou výškou. Bedra jsou krátkáa široká. Pevný a rovný hřbet se směrem k nasazení ocasu mírně svažuje. svalnatá záď je široká a dobře zaoblená. Ocas Obrazeknasazený pod linií hřbetu je při akci nesen vodorovně. Ocas směřující nahoru je vadou. V zemích, kde je to povoleno, se běžně zkracuje. Dobře vyvinutý hrudník je hluboký, není ani příliš širokým, ani příliš úzký. Žebra jsou dobře klenutá, lopatky šikmo položené. Končetiny těžkých kostí jsou poměrně krátké, ne však natolik, aby psa neomezovaly při práci. Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna jsou poměrně nízko nad zemí. Kokršpaněl má tzv. kočičí tlapky s masivními polštářky. Středně dlouhý, svalnatý krk nemá volnou kůži a plynule přechází ve svažující se ramena.

Hlava: Dobře vyvinutá hlava nesmí být příliš jemná, ani příliš hrubá. Lícní kosti nesmějí vystupovat. Lebka a hranatý nos jsou stejně dlouhé, dělí je výrazný stop. Lalokovité uši jsou nasazeny ve výši očí, špičky uší dosahují až k čenichu. Oči musí být plné, nesmějí být však vypoulené.Oční víčka pevně přílehají. Anglický kokršpaněl má kompletní a pravidelný nůžkový skus.

Kohoutková výška: Psi dosahjí výšky v kohoutku 39-41 cm, feny jsou vysoké 38- 39 cm.

Hmotnost: Plemeno váží 12,4 - 14,5 kg.

Srst: Hladká srst má hedvábnou strukturu. Nesmí odstávat, vlnit se nebo kadeřit, ani být příliš hojná. Srst je delší na uších, na zadní straně končetin, na kalhotách a na hrudi.

Barvy: Plemeno se vyskytuje v následujících zbarveních srsti: jednobarevné zlaté, černé, játrově hnědé a černé s tříslovou, při němž je povoleno pouze trochu bílé barvy na hrudi. rozšířenější jsou vícebarevná zbarvení srsti, kdy základní je bílá s černými, červenými nebo játrovými znaky, přičemž vícebarevné zbarvení může být navíc kombinováno s tříslovými znaky. Často se též vyskytují modří, oranžoví nebo játrově zbarvení bělouši, kteří rovněž mohou mít tříslové znaky. barva očí je nejlépe tmavě hnědá až hnědá, u játrově hnědých psů může být oříšková.

VLASTNOSTI:

Povaha: Anglický koršpaněl se proslavil svou veselou povahou. Jeho krátký ocásek je v neustálém pohybu. Tento pes je dobromyslný, přátelský, živý a přítulný. Jeho inteligenci nelze podceňovat. I když je do určité míry velmi poddajný a poslušný, dokáže někdy být i značně svéhlavý. Kokršpaněl má vynikající čich a miluje vodu. Život v kotci tohoto psa otupuje a jeho veselá a družná povaha se nejlépe projeví, žije-li v rodinně, uprostřed dění.

ObrazekObrazek







Společenská charakteristika: Anglický kokršpaněl vychází většinou velmi dobře s ostatními psy, také s kočkami a s jinými zvířaty má málokdy problémy. S dětmi je kamrád, nenechává však ze sebe dělat hračku. I když se tento pes určitě ozve, děje-li se něco neobvyklého a nebo když přijdou nezvaní hosté, skutečným hlídacím psem či obranářem není. Každou návštevu nadšeně očichá a pozdraví.

SOUŽITÍ

Péče: Pokud srst velmi pravidelně nečeste a nekartáčujte, začne se zacuchávat. Zvláštní pozornost vyžaduje především srst mezi končetinami, na kalhotách a na uších. Pravidelně prohlížejte zvukovod a odstřihávejte přebytečné chlupy rostoucí kolem něj. Zabráníte tak jeho ucpání a potažmo zánětu. Mezi polštářky na tlapkách někdy vyrůstají dlouhé chlupy, které psu mohou vadit při chůzi. Odstřihněte je. Anglický kokršpaněl by měl dvakrát až čtařikrát ročně ( podle hustoty srsti) návštívit psí sslón, kde mu vyškubou starou srst a přebytečnou přečnívající srst na hlavě, pod ušima a na šíji. Po takovéto úpravě bude váš kokršpaněl opět vypadat jako ze škatulky. U některých jedinců se postupem času vytvoří pod očima slzné cestičky, které se dají zmírnit pravidelným používáním speciálního roztoku.

Výchova: Kokršpaněl je poddajný pes, který chce svému pánovi udělat radost, občas se však u něj prjeví rys tvrdohlavosti a pes si pak vede svou - typický obecný znak všech kokršpanělů. Pokud jej vychováte důsledně a dbáte na to, aby výcvik nebyl jednotvárný a podcěňoval aktivitu psa, rychle zvládne povely. Tento kokršpaněl - a obzválště pak štěnata - se dokže podívat velmi působivě a dobře ví, že svým pohledem může pána obloudit. Pokud si však necháte všechno líbit, pes vás rychle přestane brát vážně a vesele půjde vlastní cestou.

Pohyb: Původním posláním anglického kokršpaněla byl lov v těžko prostupných terénech zarostlých houštím a křovinami. Pes tedy musel být schopen dlouhého běhu. Přesto nemá přehnaně velkou potřebu pohybu. Spokojí se s procházkou třikrát denně a s několika delšími vycházkami týdně. Máte-li ještě výběh na zahradě, kde si sním občas hrajete, stačí mu to. Většina anglických kokršpanělů ráda plave a procházka v dešti je neodradí.

Možnost využití: anglický kokršpaněl je velmi oblíbeným loveckým psem. Setkáte se sním na výstavách a v roli psa do rodiny. chcete-li něco se svým kokršpanělem podniknout, zvažte lovecký výcvik nebo některý z aktivních psích sportů, například obratnost.

Argentinská doga

9. září 2007 v 9:00 | Anež

Původ

Předkem argentinské dogy byla patrně cordóbská doga, což byl obrovský bílý, někdy černě skvrnitý, hladkosrstý pes. V minulém století se Dr. Martinez a jeho synové pokusili vyšlechtit zvláštní plemeno pro místní podmínky. Čistokrevný chov argentinské doby byl zahájen v roce 1900, plemeno bylo v Argentině uznáno v roce 1963, a organizací FCI až v roce 1973.

Vzhled

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm. Fena má v kohoutku 60 až 65 cm.
VÁHA:
Pes váží 45 až 60 kg. Fena váží 40 až 45 kg.
SRST:
Argentinská doga má krátkou, hladkou, měkkou a dlouhou srst, plošně přiléhající k tělu. Srst se musí lesknout. Barva srsti argentinské dogy je čistě bílá, kolem oka je barevná skvrna černé nebo tmavé barvy (nesmí přesahovat více než 10% plochy hlavy). Více než jedna barevná skvrna na hlavě je diskvalifikující vadou.

Povaha

Argentinská doga je plemeno psa vhodné pro ochranu a strážní službu. Je velmi inteligentní. Nutné je argentinskou dogu vychovat. Zásluhou za vaši snahu se z tohoto plemene stane domácí mazlíček, sportovec a ostražitý hlídač. Argentisnká doga je veselá, přirozená, nenáročná, přátelská, štěká málo a je si dobře vědoma své síly. Nikdy nesmí být agresivní, to je povahový rys, který musí být dokonale pod kontrolou. Na lovu je tento pes chytrý, bezhlučný, odvážný a bojovný.
http://www.mojpes.net/modules/pasme/images/argdoga.jpg

Sheltie(šetlandský ovčák)

5. září 2007 v 9:00 | Anež

Původ

Sheltie pochází z Shetlandských ostrovů, jak už napovídá její jméno. Odborníci tvrdí, že se jedná o plemeno zkřížené se špicem a King Charlesem Spanielem. Ale ještě dříve byly do křížení zapojeny i kolie a to z toho důvodu, aby se získaly sheltie, které jim budou co nejvíce podobné.
Sheltie jsou známé již od roku 1840. Zhruba na přelomu století získalo toto plemeno pozornost široké veřejnosti a roku 1909 bylo k vidění na výstavě psů v Anglii.

Charakteristika a povahové rysy

Sheltie je krásný pes s pevnou postavou. Ohromuje jak svojí čilostí a chytrostí, tak i svým neuvěřitelně rychlým během. Šířka lebky je úměrná délce čela a čumáku. Oči má sheltie zřetelné, mandlové a středně velké, posazené šikmo. Ocas je posazený poměrně nízko a dosahuje ke kloubům.
Šetlandský ovčák se řadí mezi psi přátelské a věrné svému pánovi. Je to pes ostražitý, inteligentní a temperamentní.

Výška, váha, srst

Průměrná výška šetlandského ovčáka se pohybuje v rozmezí 35 - 37 centimetrů. Hmotnost přiměřeně souhlasí s jeho výškou.
Osrstění má sheltie dvojité, vrchní srst je dlouhá a rovná, spodní naopak jemná a krátká. Přiznané zbarvení tohoto plemene je černé, mramorově modré s bílými známkami.

Pohyb

Pohyb sheltie je pružný, plynulý, vycházející z pánevních končetin a pokrývající maximální množství prostoru s minimální námahou.
http://www.volny.cz/shelties/photos/barvy/blue.gif
http://www.montanapets.org/rfa/kel01.jpg

Jorkšírský teriér

4. září 2007 v 9:00 | Anež

Anglický název

Yorkshire Terrier

Původ

Jorkšírský teriér pochází z Velké Británie. V roce 1886 bylo toto plemeno oficiálně zaneseno do anglické knihy "Kennel Club" několik exemplářů pod společným názvem "Broken Haired Scotch or Yorkshire terrier". Jokšírský teriér patří ve Velké Británii k nejpočetnějším a nejoblíbenějším psům.

Charakter

Jokšírský teriér je velmi inteligentní, sportovně i společensky založené plemeno. Pes je vhodný do rodiny s dětmi. Povaha jokšírského teriéra je velmi přátelská, snášenlivá, učenlivá, veselá bez známek agrese. Jokšírský teriér vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Věnujete-li mu hodně pozornosti, velmi si toho váží, někteří jedinci proto špatně snášejí samotu. Vůči cizím lidem se chová jokšírský teriér vyčkávavě.

Výška, váha, srst

Průměrná výška jokšírského teriéra se pohybuje v rozmezí 22,5 až 23,5 centimetrů. Váha je úměrná výšce, standart FCI váhu neudává. Váha se pohybuje v rozmezí 2,5 až 3,5 kilogramů. Srst jokšírského teriéra je dlouhá, velmi jemná, hedvábná, lesklá a rovná. Zbarvení je tmavé, na těle a ocase ocelově modré, na ostatních částech těla tříslové.

Péče

Srst se rychle zacuchá a musí se každý den vyčesat, zvláště na břiše, pod ušima a mezi končetinami. Výhodou této srsti je, že nelíná, protože eventuální odumřelé chlupy se zachytí v kartáči. Ve zvukovodu, který musí být vždy čistý, nesmějí být žádné uvolněné chlupy. Pokud je to nutné, zastřihávejte uvolněné chlupy mezi polštářky na tlapkách. Nejvíce péče srst potřebuje v období přeměny štěněčí srsti za dospělou. To je nutné kartáčování a česání denně.

Výchova

Výchova psa probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od raného věku štěněte. Jokšírský teriér se bez problémů dožívá vysokého stáří. Věk 16 až 18 let není u tohoto plemene žádnou zvláštností.

Pohyb

Snažte se zajistit jokšírskému teriérovi dostatek pohybu. V sychravějším počasí bychom ale neměli procházky moc přehánět, protože jokšírský teriér je méně odolný proti vlhkému prostředí.
http://media.rozhlas.cz/_obrazek/00090887.jpeg
http://a1272.g.akamai.net/7/1272/1121/20050718160754/www.drsfostersmith.com/images/articles/a_1128_yorkshire_terrier.jpg
http://www.hundezeitung.de/bild/yorkshireterrier.jpg
http://www.yorkshire-terrier.biz/images/yorkies.jpg

Border kolie

22. srpna 2007 v 15:20 | Anež
Původ: vznikla na bridsko-skotském pomezí. Křížením mnoha různých typů ovčáckých psů za účelem získání co nejlepího pracovního psa.
Velikost: 50 - 53 cm, hmotnost 15 - 20 kg
Zařazení: Ovčáčtí psi
Zbarvení: nejčastěji černobílé, ale též hnědobílé, blue merle, red merle aj.
Užití: Ovčácké plemeno, dodnes hojně pracovně využívané ve své vlasti k pasení ovcí, exceluje ve psích sportech. (agility, flyball)
Kam se hodí: kamkoliv, kde ji bude umožněna nějaká intenzivní činost.
Povaha: inteligentní, učenlivá, živá
Zvláštnosti: bývá považována za nejinteligentnější plemeno světa, když se nudí, může mít skluny k destruktivitě.

Zlatý retrívr

3. května 2007 v 9:56 | Anežka

Zlatý retvívr

Zlatý retvívr

Zlatý retrívr (Golden Retriever)

Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý, zároveň také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Zlatý retrívr bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Golden Retriever; čes.: Zlatý retrívr
PŮVOD:
Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost.
POPIS:
Zlatý retrívr je souměrný, vyvážený, aktivní, silný a iniciativní pes, s laskavým hlasem.
Hlavu má přirozeně vyváženou. Lebku širokou a bez hrubosti, na krk dobře posazenou. Stop má dobře definovaný. Nos má nejlépe černý. Čenich je silný, široký a hluboký. Délka jeho přední části se přibližně rovná délce od stopu k týlu. Oči má tmavě hnědé, dobře posazené, s tmavými očními linkami. Uši má mírné velikosti, posazené přibližně do úrovně očí. Krk je dobré délky, čistý a svalnatý. Tělo je celkově vyvážené. Hruď i žebra má hluboké. Ocas má posazený v úrovni zádi, dosahuje ke kolenům, na konci je bez zatočení. Ramena má dlouhé a dobře položené, lokty dobře přiléhající. Zadeček je silný a svalnatý. Tlapky okrouhlé a jakoby kočičí. Chůzi i pohyb má silné a s dobrým pohonem, kráčí dlouhými a lehkými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
Zlatý retrívr váží v rozmezí 27 až 36 kg. (Standard FCI hmotnost plemene neuvádí).
SRST:
Zlatý retrívr má srst zvlněnou nebo dobře zpeřenou, s hustým, vodě odolným podsrstím. Zbarvení je v jakémkoliv odstínu zlaté nebo krémové, ne však červené nebo mahagonové. Několik bílých chlupů pouze na hrudi je povoleno.
CHARAKTER:
Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý. Zároveň však také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Velice trpělivý je také k dětem. Bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.
PÉČE:
Zlatý retrívr potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Pravidelnou péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat, nejméně jednou ročně trimovat a občas zastřihávat mezi prsty na tlapkách. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Zlatý retrívr se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér zvěře a přinašeč ptactva.
VYUŽITÍ DNES:
Polní závodník, hlídač, vodič, záchranářský pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi.
Sekce 1 - Retrívři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
GR
ČÍSLO STANDARDU:
111/ 29. 01. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987

obrázky:
Nádherný pejsek se skvělou povahou,doporučuji........

Německý ovčák

3. května 2007 v 9:54 | Anežka

Německý ovčák

Německý ovčák (German Shepherd Dog)

Německý ovčák je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností.

ANGLICKÝ NÁZEV:
něm.: Deutscher Schaferhund; angl. German Shepherd Dog
PŮVOD:
Německý ovčák je poměrně mladé plemeno, ustálené až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. Poprvé bylo představeno na výstavě v Hannoveru v roce 1882. Na konci 19.století začala německé ovčáky používat policie, armáda a jiné ozbrojené složky jako přední strážce a vyšetřovatele. V době první i druhé světové války němečtí ovčáci pomáhali v armádě jako zdravotníci. Ve 20. století bylo plemeno přiznáno a získalo po celém světě všeobecnou popularitu, hlavně díky svým vynikajícím služebním schopnostem.
POPIS:
Německý ovčák je plemeno služebních psů.
Středně velký pes obdélníkového rámce, silný, energický a dobře svalnatý. Pohlavní rozlišení je zřetelné: psi jsou mohutnější, než feny. Mírně protaženého typu s dobře vyvinutými svaly. Hlava menší, úměrně posazená k tělu, klínovitého tvaru, čenich silný, nosní hřbet rovný. Lícní kosti mírně zakulacené. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu a nahoru, stojící. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet rovný, široký, záď dlouhá, mírně spádovitá. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vtažené. Krk suchý, silný. Bedra krátká, postupně přecházející na zadek. Zadek je okrouhlý, plynule přechází ke kořeni ocasu. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům i níže. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 až 66 cm, průměr je 62,5 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 61 cm, průměr je 57,5 cm.
VÁHA:
Pes váží 30 až 40 kg.
Feny váží 22 až 30 kg.
SRST:
Srst středně dlouhá, tvrdá a hustá, s bohatým podsrstím, na uších a na hlavě kratší. Delší srst nežádoucí. Předpokládané zbarvení je jasné: pásově šedý, pásově rezavý, černé s pálením, vlčí-šedá, celo-černá s nádechem, černé.
CHARAKTER:
Německý ovčák je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností k chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností.
Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.
Chovatel musí mít neustále na paměti, že Německý ovčák vyžaduje nejen pevnou ruku a dobrý výcvik, ale také neustálý dostatek pohybových, zátěžových aktivit. Bez práce a aktivity se tento pes stává zlým a nezvladatelným. Pro německé ovčáky je charakteristické onemocnění zvané jako "Skrytá dysplázie kyčelního kloubu", proto buďte velice obezřetní již při výběru štěněte, aby toto onemocnění od rodičů toto nepodědilo.
PÉČE:
Chovatel musí mít neustále na zřeteli, že německý ovčák vyžaduje výcvik a dostatek volného prostoru k realizování svých pohybových aktivit.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DS
ČÍSLO STANDARDU:
166 (Německo)

Obrázky:
a toto jsou moji psy(ty ve sněhu)
jedna je: Axa a druhá je Rena

Jezevčík

3. května 2007 v 9:51 | Anežka

Jezevčík

Jezevčík (Dachshund)

Jezevčík je skupina plemen německých loveckých psů jamníků.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Dachshund
a). Jezevčík standard dlouhosrstý - Dachshund Normalgrösse Langhaar.
b). Jezevčík standard drsnosrstý - Dachshund Normalgrösse Rauhhaar.
c). Jezevčík standard hladkosrstý - Dachshund Normalgrösse Kurzhaar.
d). Jezevčík trpasličí/králičí dlouhosrstý - Dachshund Zwerg/Kaninchen Langhaar.
e). Jezevčík trpasličí/králičí drsnosrstý - Dachshund Zwerg/Kaninchen Rauhhaar.
i). Jezevčík trpasličí/králičí hladkosrstý - Dachshund Zwerg/Kaninchen Kurzhaar.
PŮVOD:
Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen "Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard.
POPIS:
Jezevčík jsou chováni po celém světě. Jezevčíci jsou silní, svalnatí psi, se značně protáhlým tělem a krátkýma nohama. Bez ohledu na krátkost svých končetin jezevčík nepůsobí neobratným dojmem.
VÁHA:
Jezevčík standard: do 9 kg, optimální 6,6 až 7 kg.
Jezevčík trpasličí: do 4 kg.
Jezevčík králičí: do 3,5 kg.
SRST:
Jezevčík hladkosrstý:
Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhavá, pevná.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík drsnosrstý:
Stejnoměrně přiléhavá. Hustá, drátovitá.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík dlouhosrstý:
Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhající, prodlužuje se na spodní straně těla.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

CHARAKTER:
Jsou to chytří, živí psi, velice oddaní a věrní pánovi, výborní hlídači s pronikavým hlasem.
PÉČE:
Mají rádi dlouhé procházky. Jejich konstituce jim neumožňuje skákat po vertikální ose. Tento pohyb by mohl vést k poškození páteře, zvláště má-li pes nadváhu.
PLEMENO:
FCI IV. - Jezevčíci.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
J, JTK
ČÍSLO STANDARDU:
148 / 09.05.2001 (Německo)

Obrázky:

Baseti

3. května 2007 v 9:50 | Anežka

Baseti


Baseti (Basseti)

Obecné informace o basetech

Mezi basety patří několik starých francouzských plemen nízko-rostlých loveckých psů.

V současné době existují 2 druhy basetů:
1)krátkosrstí: - arteziano-normandský baset (Basset Artesiene Normand) a modrý gaskoňský baset (Basset Blue de Gascone);
2)hrubosrstí - vanderský baset-grifon (Basset Griffon Vendeen) a rezavý bretoňský baset (Basset Fauve de Bretagne)

Předci těchto plemen byli mnohočetní nyní již vyhynulí krátkonozí staří francouzští lovečtí psi, kteří úspěšně lovili zajíce a králíky v hustých zarostlých podmínkách. Všichni baseti se vyznačují zvučným a hlubokým hlasem. Jsou to přízemní krátkosrstí psi s prodlouženým tělem a velkou hlavou. Výška v kohoutku je 32 až 38 cm, hmotnost okolo 15 kg. Volně se množí ve Francii a v Belgii.

Obrázky:

Německý honič

3. května 2007 v 9:49 | Anežka

Německý honič

Německý honič (Deutsche Bracke, German Hound)

Je to jediné místní skotské plemeno přátelských psů. V porovnání s ostatními setry toto plemeno není tolik populární.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: German Hound; něm.: Deutsche Bracke; čes.: Německý honič

PŮVOD:
Německý honič byl vyšlechtěn v Německu, blízkými předky tohoto plemene jsou dnes známí vestfálští lovečtí psi a zauerlandští honiči. Německý ovčák pracuje nadšeně i chladně, zcela potichu, ale i hlasitě.
POPIS:
Německý honič je krátkosrstý honič, středně velký, trojbarevného zbarvení se silnou kostrou. Je to velmi silný a houževnatý pes s jasným loveckým nadáním. Uši má středně velké, vysoko nasazené, na koncích zašpičatělé, natočené dopředu, přiléhající k hlavě.
VÝŠKA:
Německý honič má v kohoutku 40 až 53 cm.
VÁHA:
Hmotnost plemene se neuvádí.
SRST:
Německý honič má hladkou srst, krátkou, hustou a dobře přiléhající, se světle zbarvenou podsadou. Na hlavě a uších je srst kratší. Delší srst je nežádoucí. Zbarvení srsti je v různých odstínech od červené po žlutou, s černým pláštěm nebo sedlem, a s bílými znaky.
CHARAKTER:
Německý honič je velmi aktivním psem, který na lovu téměř nezná odpočinku. Je možné jej také vycvičit k přinášení zvěře lovci. Při dostatečném množství pohybu a aktivit, je však zároveň i domácím miláčkem.
PÉČE:
Německý honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Německý honič se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
NHO
ČÍSLO STANDARDU:
299/ 24. 06. 1987 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:

Obrázek:

Samalandský honič

3. května 2007 v 9:47 | Anežka

Smalandský honič

Smalandský honič (Smalandsstövare, Smaland Hound)

Smalandský honič je klidný a milý pes, s věrným a horlivým temperamentem. Spíše než rychlý, je velice vytrvalý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Smaland Hound; šv.: Smalandsstövare; čes.: Smalandský honič

PŮVOD:
Smalandský honič je lovecký pes, určený pro lovení divokého zajíce a lišek. Není to pes, určený k lovení ve smečce a není užíván pro lovení jelena. Již během 19. století existovala v Smallandské zemi obrovská různorodost loveckých psů. Je jedním, jehož původ pochází z německých, polských a baltských honičů, kteří doprovázeli vojáky , vracející se do Smallandska z války (v roce 1611 až 1711).Tito psi, společně s místními farmářskými psy typu špice, s doplněním Anglických honičů se stali základem pro vznik Smalandského honiče. Jeho ¨různorodost je ve velikosti, v zbarvení, stejně jako v délce jeho ocasu. Někteří z nich byli černo třísloví, jiní červení nebo žlutí. Bílé značky byly běžné. Někteří psi se rodili s velmi krátkým ocasem. Na počátku 20. století se s obrovským úsilím podařilo znovuobnovit starého Smallandského honiče, především s krátkým ocasem, ačkoliv první standard, koncipovaný a sepsaný v roce 1921, povoloval obě varianty, a to s přirozeně krátkým i s dlouhým ocasem. Bylo rozhodnuto, aby zbarvení bylo v primárně černé tříslové, povoleno však bylo také zbarvení červené a žluté, stejně jako bílá značení. Smallandský honič měl pokračování s přídavkem nové krve, někdy se silnými liniemi ostatních plemen. Poslední nová krev mu byla přidána během let 1950, avšak pouze na krátké období, byl akceptován typ, s neznámým původem, který byl registrovaný jako Smallandský honič.
POPIS:
Smalandský honič je to robustní pes, s poněkud elegantním, jemným a vkusným pohledem. Měl by být silný, ne však postavou těžký. Srst by měl mít hrubou. Má téměř čtvercový formát těla. Hloubka jeho těla by měla být téměř rovná jeho výšce v kohoutku. Lebku má hubenou a středně dlouhou, nejširší je mezi ušima. Stop je dostatečně definovaný, vzdálenost od týlu ke stopu by se měla rovnat vzdálenosti od stopu ke konci čenichu. Nos černý s velkým a otevřeným chřípím. Čenich je dobře rozvinutý, není ani hrubý, ani na konci "zastřihnutý", nosní most je rovný, s linií lebky je rovnoběžný. Horní rty má jen mírně převislé. Zuby má silné a dobře vyvinuté. Oči jsou tmavě hnědé, s mírným a klidným výrazem. Uši jsou posazené vcelku vysoko, při pozoru jsou mírně zvednuté, jsou mírně kratší, než vzdálenost od základu uší do poloviny délky čenichu, jsou visící, ploché, na koncích zakulacené. Krk má mírně delší, je silný, ne však hrubý do ramen skvěle zapadá. Kůže na krku je ohebná a dobře přiléhající. Kohoutek má dobře ohraničený. Záda jsou krátká a silná. Bedra má svalnatá a mírně klenutá. Hruď je dobře vyvinutá. Břicho má jen mírně podkasané.
Ocas je buď dlouhý, posazený v linii zad, je rovný nebo mírně zakřivený do šavlovitého tvaru, dosahuje sotva k hleznům. Poloviční délka ocasu je také povolena. Když se pes pohybuje, ocas je nošený nahoru nad linií zad. Někteří psi se rodí s přirozeně krátkým ocasem, což je také přípustné. Při pohledu zepředu se přední končetiny jeví jako rovné a rovnoběžné, mají silnou kostní strukturu, avšak v souladu s harmonií celkového vzhledu psa. Ramena má dlouhá a svalnatá, dobře položená a těsně přiléhají. Lokty má posazené blízko u těla, pod žebry jsou neviditelné. Zadní končetiny má silné, při pohledu zezadu jsou neviditelné, stehna má svalnatá a při pohledu ze strany široká, kolena má hranatá. Chůze je rovnoměrná, pohyb silný, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 54 cm, ideální výška je 50 cm.
Fena má v kohoutku 42 až 52 cm, ideální výška je 46 cm.
VÁHA:
Smalandský honič váží v rozmezí 15 až 18 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Smalandský honič má hrubou, dobře přiléhající srst, střední délky, která je na hřbetě a krku poněkud hrubější. Pod ocasem a na zadních částech stehen je srst poněkud delší, než na zádech. Srst je mezi polštářky a prsty dobře vyvinutá.
CHARAKTER:
Smalandský honič je klidný a milý pes, s věrným a horlivým temperamentem. Spíše než rychlý, je velice vytrvalý. Chov v domácím prostředí se příliš nedoporučuje.
PÉČE:
Smalandský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Smalandský honič se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců a lišek.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. - Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SMH
ČÍSLO STANDARDU:
129/ 17. 11. 1997 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 07. 1997

Obrázky:

Španělský sabueso

3. května 2007 v 9:46 | Anežka

Španělský sabueso

Španělský sabueso (Sabueso Espaňol)

Španělský sabueso je plemeno známé již ze středověku. Svému pánovi - honákovi slouží věrně a oddaně. Setkání španělského sabuesa s cizími psy však může vyústit v malou rvačku.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Sabueso Espaňol, Spanish Hound
PŮVOD:
Španělský sabueso je plemeno známé již ze středověku. Pochází pravděpodobně ze starodávných keltských loveckých psů, kteří byli po dlouhou dobu na Iberském poloostrově udržování v čistotě. Velká podobnost Španělského sabuesa s loveckými psy sv. Huberta a Mastifem, a pravděpodobně také s vyhynulým Taboltem, potvrzuje jejich starodávný původ.
POPIS:
Španělský sabueso je silný, středně vysoký pes, dosahující v kohoutku výšky 48 až 57 cm. Má poněkud těžší a svalnatější tělo, které působí zvláštním dojmem. Uši má velké, velmi dlouhé, nízko posazené, pod svou váhou mu splihle visí dolů. Pokud je zvedneme, lehce s nimi dosáhneme až na špičku nosu. Čenich nosu má stejné zbarvení, jako srst kolem. Oči jsou kaštanově-hnědé s malými víčky. Srst má krátkou, lesklou, na pohmat drsnou. Zbarvení je bílé s rezavými nebo černými skvrnami, různého množství a velikosti.
VÝŠKA:
Pes má s kohoutku 52 až 57 cm.
Fena má v kohoutku 48 až 53 cm.
SRST:
Španělský sabueso má krátkou, lesklou, na pohmat drsnou srst. Zbarvení je bílé s rezavými nebo černými skvrnami, v různém množství a velikostech.
CHARAKTER:
Španělský sabueso je považován nejen za loveckého, ale také všestranného psa, který je připraven plnit nejrůznější příkazy: nádherně honí zvěř, slouží u policie, atd. Tito psi jsou velmi oddaní svému pánovi-honákovi. Slouží mu věrně a oddaně. Setkání Španělského sabuesa s cizími psy může vyústit v malou rvačku.
PEČE:
Péče o srst je jednoduchá. Španělská sabueso vyžaduje dlouhé procházky.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Španělský sabueso se v průměru dožívá 11 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes (stopař).
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 - Střední honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SPS
ČÍSLO STANDARDU:
204 / 24.07.2000 (Španělsko)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
26.05.1982

Obrázek:

vydrař

3. května 2007 v 9:44 | Anežka

Vydrař

Vydrař (Otterhound)

Vydrař je přívětivý a přátelský pes. K dětem se chová jemně a pozorně, nesmíme však zapomenout, že se dříve věnoval pouze lovu. Vydrař si libuje ve velkých fyzických zátěžích a delších procházkách.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Otterhound
PŮVOD:
Vydrař byl vyšlechtěn ve Velké Británii k honu na vydry. Jedná se o staré plemeno loveckých psů, známé již z 12. století. Předpokládáme, že předci Vydraře byli Griffoni, Starobylý Foxhound a honiči. Vydrař byl chován francouzským králem Hendrychem II. a královnou Elizabeth I. Vydraře však chovali také jiní významní vládcové, a to především k ochraně zahrad před vydrami. Největší popularity se plemenu dostalo v polovině 19. století. V roce 1978 byl lov vyder ve Velké Británii zakázán a Vydraři či Otterhoundovi hrozilo vyhynutí. V roce 1979 však jeho příznivci založili "Klub Vydrařů", a tím jej vlastně zachránili, neboť byl uznán standard. Vydrař se, kromě Velké Británie, rozšiřuje také v severní Americe a využívá se stále k lovu jezevců a medvědů.
POPIS:
Vydrař - Otterhound je plemenem loveckých psů. Jako druhé označení se užívá "lovecký pes vydří".
Vydrař je přitažlivý, velký, silný a vytrvalý pes, harmonické postavy s bezvadnými smysly. Zvláštní znakem plemene jsou plovoucí blány mezi prsty, což značně zvyšuje pohyblivost psa ve vodě. Vydrař je výborným plavcem. Hlava je mohutnějšího tvaru, hluboká, s hezky očerněnými vráskami.
Čumák je středně dlouhý, silný a hluboký, se širokým hřbetem nosu. Oči má malé a tmavé. Čenich nosu je silný, se skvrnami barvy těla na hnědém základě, a s odkrytými nozdrami. Uši má dlouhé a visící. Ocas je vysoko posazený, dlouhý, u kořene tlustý, ke konci se zužuje, drží se rovně a zlehka zahnutý, dosahuje až k hlezenním kloubům.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 69 cm.
Fena má v kohoutku 61 cm.
VÁHA:
Vydrař váží v rozmezí 30 až 55 kg. (Standard TCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Vydrař má dlouhou, hustou a drsnou srst, která je na nižších částech těla jemnější a delší, než na horních částech. Zbarvení je černé s pálením, hnědé s pálením, celo šedé, písečné, rezavé, pšeničné i modré. Standard nedovoluje zbarvení játrové a bílé s černými nebo rezavými známkami, jasně oddělenými jedny od druhých. Srst je vodovzdorná, musíme ji však jednou do týdne rozčesávat a čistit kartáčem.
CHARAKTER:
Vydrař je přívětivý a přátelský pes. K dětem se chová jemně a pozorně, nesmíme však zapomenout, že se dříve věnoval pouze lovu. Libuje si ve velkých fyzických zátěžích a delších procházkách. Velice rád také pobývá ve vodě.
PÉČE:
Zvláštní pozornost musíme věnovat uším, kde se často objevují zátky, což může vést k zánětlivému procesu. Srst musíme alespoň jednou do týdne rozčesávat a čistit kartáčem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Vydrař se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. (Lovil především vydry.)
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1 - Honiči.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
OTT
ČÍSLO STANDARDU:
294 / 21.04.1997 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
02.12.1987

Obrázky:

Akita-inu

3. května 2007 v 9:43 | Anežka

Akita-inu

Akita-inu (Japanese Akita)

Plemeno Akita-inu vyšlechtěné v 17. století v Japonsku pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Je to zdrženlivý a hrdý pes s nezávislými mravy.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Akita Inu, Japanese Akita
PŮVOD:
Plemeno vypěstovali v Japonsku v 17.století především pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Tyto psi byli šlechtěni před více jak 300 lety na ostrově Honců, v dynastii Akita (odtud jejich název), ale přesný původ plemene je nejasný. Později, za účelem zachování druhu, se Akita-inu používá na hony. Psí zápasy byly zastaveny. Na konci 20. století se představitelé tohoto plemene úspěšně umístili na výstavách, probíhajících v USA a Velké Británii.
POPIS:
Akita-inu se odlišuje od řady ostatních špiců Japonska svým větším vzrůstem. Jejich výška v kohoutku dosahuje 58 až 70 cm, váha 35 až 50 kg. Je to užitečný pes, dobře stavěný. Tělo je široké, svalnaté, s hlubokou hrudí. Objemná hlava má široké čelo s pevným přechodem na čumák. Čumák je zaostřen, hřbet nosu má krátký. Čenich nosu je velký, černě zbarvený, u světlých psů bývá růžový. Oči trojúhelníkového tvaru jsou temně hnědé. Uši široce postavené, stojaté. Tlapy velké, se semknutými prsty a pevnými poduškami. Ocas je dlouhý, při skoku se drží přehozený na záda a stočený do kruhu, ale nikdy se nejeví jako uzavřený. Srst je pevná, s hustým a měkkým základem. Na pohled je Akita-inu podobná na Čau-čau, má však o něco kratší srst. Barva srsti: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezava. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 64 cm.
VÁHA:
V rozmezí 35 až 50 kg.
SRST:
Pevná, s hustým, měkkým základem. Barva: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezavé. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
CHARAKTER:
Akita-inu je zdrženlivý, hrdý pes s nezávislými mravy. Může být vynikající hlídač, lehce se cvičí, i když je připraven na zuřivý útok. Velkolepě plave díky plovoucím blánám mezi prsty.
PÉČE:
Vyžaduje dlouhé procházky.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AI
ČÍSLO STANDARDU:
255 / 16.07.1992 (Japonsko)

Obrázky:

Dobrman

3. května 2007 v 9:42 | Anežka

Dobrman

Dobrman (Dobermann, Doberman)

Dobrman je populární plemeno vynikajících hlídačů a obranářů.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Dobermann, Dobrman Pinscher
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu, ve městě Anolda, v durynské oblasti na konci 19. století. O jeho vyšlechtění se zasloužil L. Doberman, výběrčí daní a majitel útulku pro psy. Projezdil celou zemi a hledal vhodné psy pro křížení, aby vyšlechtil vhodné plemeno hlídačů a obranářů. To se mu za pomoci přátel podařilo. Jako základ byl vzat agresivní a ostražitý Německý pinč a k němu byla přidána krev Rotvailera, možná i Manchesterského teriéra, a také možná Anglického chrta. Během krátké doby se mu podařilo vyšlechtit psa podle svých představ.
POPIS:
Plemeno služební. Druhý název je Dobrman Pinscher. Plemeno Dobrmana je příhodné pro policejní, hlídací a vojenskou službu. Do jiných států byl Dobrman přivezen v rokce 1902.
Pes je kompaktní, silný, svalnatý, dobrý hlídač i útočník. Hlava je dlouhá s plochým temenem. Linie temena a nosu je ve stejné úrovni. U černo-pálených psů bývá čenich černý, u ostatních je v tónu barvy srsti. Hruď je mohutná, čtvercovitě vyvinutá, svalnatá, břicho je vtažené, záda přímá. Tlapy mohutné, kompaktní, paralelně postavené. Ocas je nasazen v úrovni hřbetu. Dobrman je populární plemeno.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 72 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 68 cm.
VÁHA:
U psů 40 až 45 kg.
U fen 32 až 35 kg.
SRST:
Srst je krátká, hladká, tvrdá, těsně přiléhající k tělu. Barevné variety: černá, hnědá, modrá, plavá s rezavými odznaky nad očima, na nose, hrdle a ocase.
CHARAKTER:
Vyniká ostražitostí a nebojácností, je vynikající hlídač a obranář. Založením je Dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přilne však jen ke členům rodiny svého pána.
PÉČE:
Krátká srst potřebuje jen minimální péči, ale problematický je chov Dobrmanů v chladném prostředí, je nutné jej držet v teple a v suchu.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Sekce 1: Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DB
ČÍSLO STANDARDU:
143 / 14.02.1994 (Německo)

Obrázky:
 
 

Reklama