|0.1| Do blogu..<<


                          -POZASTAVENO       

                              Najdete mě na www.vorisek-smudla.blog.cz!
                             

                               Psi-zpravodaj.webnode.cz




 .

→koně

kůň původ Falabella

3. května 2007 v 12:47 | Anežka

kůň původu Falabella

Toto miniaturní plemeno je výsledkem soukromé iniciativy. Argentinský chovatel Julio Caesar Falabella, majitel statku Recreo de Roca, vyšlechtil na základ&ecaron; shetlandských pony&uring; a velmi malého plnokrevníka plemeno, které vypadá jako miniatura velkého kon&ecaron;. P&rcaron;esný p&uring;vod t&ecaron;chto koní nebyl nikdy zve&rcaron;ejn&ecaron;n, ale je jisté, &zcaron;e se na jejich vzniku podílela p&rcaron;íbuzenská plemenitba.
Výška falabelly nesmí v kohoutku p&rcaron;esahovat 76 cm, menší jedinci jsou cenn&ecaron;jší. Hlava nemá mít typické znaky poníka a má být p&rcaron;im&ecaron;&rcaron;ená k t&ecaron;lu. Krk bývá dostate&ccaron;n&ecaron; dlouhý, plec silná, ale zá&dcaron; slabší. Zadní nohy mívají sblí&zcaron;ená hlezna, p&rcaron;ední n&ecaron;kdy náb&ecaron;h k "modlení", holen&ecaron; se pon&ecaron;kud rozbíhají. Kopyta jsou úhledná, dosti tvrdá, &ccaron;asto se však objevuje náb&ecaron;h k t&ecaron;snému, tj. p&rcaron;íliš úzkému kopytu. Srst je hedvábná, bez podsady, h&rcaron;íva a ohon jsou nápadn&ecaron; bohaté a husté. Na sp&ecaron;nkách nesmí být ani náznak rousu. Odolnost t&ecaron;chto koník&uring; je menší ne&zcaron; u poník&uring;, a proto pot&rcaron;ebují soustavnou pé&ccaron;i a v chovu velkou d&uring;slednost p&rcaron;i odstra&ncaron;ování d&ecaron;di&ccaron;ných vad. U t&ecaron;chto minikoní jsou povoleny všechny typy zbarvení krom&ecaron; straká&ccaron;&uring;. V poslední dob&ecaron; je nej&zcaron;ádan&ecaron;jší zbarvení typu appaloosa, zejména spotted blanket, leopard a dark foreparts. Povahov&ecaron; je falabella velmi p&rcaron;íjemná a inteligentní. Koník o hmotnosti kolem 20 kg se p&rcaron;irozen&ecaron; neuplatní jako jezdecký k&uring;&ncaron; ani pro malé d&ecaron;ti. Pou&zcaron;ívá se v lehkém záp&rcaron;ahu do vozík&uring;, které slou&zcaron;í spíše jako hra&ccaron;ky. Jinak je to spole&ccaron;enské plemeno, chované jako pet (mazlí&ccaron;ek), po narození vá&zcaron;í 6 kg. Pot&rcaron;ebuje teplé ustájení.

Fríský kůň

3. května 2007 v 12:45 | Anežka
Výskyt a historie:

Patří mezi nejstarší evropská plemena. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané; chválili jeho výkonnost. Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17 století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.

Popis:

Smolně černý kůň bez bílých odznaků je vysoký nejméně152 cm a dosti těžký. Má dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatě zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravými kopyty. Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě. Proto byl frís nepostradatelný při obřadních průvodech, např. při pohřbech. Později sloužil jako klusák. Po první světové válce mu zůstala jen práce v zemědělství a byl málem na vymření. Zachránila ho holandská Královská chovatelská společnost, dnes je opět populární a vyváží se do světa. Je to věestranný tažný kůň, který se dnes uplatňuje i ve sportu. Slouží jako klusák zapřahaný do dvojkolky zvané gig, uplatňuje se v drezuřě i v cirkusu a dobře chodí pod sedlem, ovšem rekreačně.

kabardiský kůň

3. května 2007 v 12:43 | Anežka
.Kabardinský kůň je jako plemeno připomínán už v 16. století. V 17. století se stal proslulým nejprve ve státech sousedících s Kavkazem (Rusko), ale později ještě dál, až se stal dokonce nejlepším horským koněm někdejšího SSSR. Tito koně měli pozoruhodnou schopnost překonávat strmé horské průsmyky. Měli také neomylný orientační smysl, díky kterému mohli pokračovat v cestě i potmě nebo za husté horské mlhy. Plemeno je přirozeně houževnaté i odolné a jako mnoho asijských plemen úžasně vytrvalé. Během závodu v roce 1935 a 1936 při cestě kolem Kavkazu urazili kabardinci 3000 km za 37 dní při špatném počasí. Takový výkon nebyl zaznamenán u žádného jiného plemene. Během ruské revoluce v roce 1917 bylo mnoho kabardinských koní ztraceno. Ovšem již v roce 1920 se v hřebčínech Kabardin-Balkar a Karačajevsko-čerkeském začalo pracovat na záchraně a zušlechtění plemene.Následkem toho byl odchován silnější typ,vhodnější pro zemědělství a také pro armádu. Kabardinský kůň byl zušlechtěn a dosáhl větších rozměrů díky mohutnému přílivu krve perských, arabských a turkmenských koní. Kabardinec má silnou stavbu, robustní trup a suché nohy. Chody jsou energické a vysoké. Úhrnem lze říci, že není rychlý, ale má hladký krok a také klus i cval jsou lehké a příjemné. Nejlepší kabardinci pocházejí z hřebčínů Malokaračajevského a Malkina (Rusko).
 
 

Reklama